Jarní voda 2022, KWISA

Vybírat nové řeky a stále překvapovat své kamarády je někdy dost tvrdý oříšek, zvláště když už vybíráte po x – té a lámete si hlavu s tím, kde jsme ještě nebyli. Tentokrát se volba májové vody povedla na výbornou a většina účastníků, včetně mě, vyjádřila nadšení a údiv, jaká krásná řeka nám teče za humny. Řeka Kwisa pramení na polské straně Jizerských hor, přičemž nejkrásnější úsek je označen jako ten spodní, který čítá posledních zhruba 40 km toku než se Kwisa spojí s řekou Bóbr.

19 vodáků se 30. dubna sešlo v polské vesnici Kliczków, aby se na lodích vodácké půjčovny Vokotur, vydalo na dvoudenní plavbu. S obvyklou českou drzostí jsme hned na úvod přepadli nejbližší stavení, abychom od majitele získali svolení na zaparkování 5 aut. Tato operace se zdařila a my jsme se tak přiblížili vyplutí. Nicméně tomu vždy předchází tradiční tipovací soutěž, spočívající v tom, které posádka se jako první tzv. udělá (přesněji převrhne do vody).  Nejvíce tipů získal Jenda s Janou, což výrazu naší turnovské psycholožky rozhodně nepřidalo. V paměti totiž měla loňské vítězství v této soutěži, kdy se svým kormidelníkem doslova vymetli jeden z meandrů Ploučnice a tradiční vodáckou soutěž slavně vyhráli.

Tipovací soutěž byla za námi a nám už nic nebránilo vyplout. Řeka příjemně tekla a my se ponořili do prvního lesa. Celá řeka je charakteristická okousanými stromy od zdejších bobrů. Řeka krásně meandruje nad písčitými břehy a svým charakterem trochu připomíná naši Ploučnici. Je ale širší, přehlednější a k vodákovi určitě více přívětivá. Za zatáčkou na vás nečeká kmen přes celou řeku, jako je tomu například na Ploučnici. Většinou je zde místo pro proplutí, takže stačí pár záběrů a jste z toho tzv. venku. Občas je místo i pro vytvoření společného soulodí. Sem tam na vás čeká drobná peřej a občas musíte překonat jez, který buďto přenesete, nebo se pokusíte o jeho krkolomné splutí.

Jedna nevinná zastávka rozhodla o vítězi letošní tipovací soutěže. Truhlář Mlejnek se svojí manželkou byl (dle jejich názoru) záměrně podržen truhlářem Loudou o to o chvíli, která následně ovlivnila sled událostí. Chvilkové podržení totiž způsobilo že se loď truhláře Mlejnka  dostala do kontaktu s větví, která neuhnula ani před truhlářem. Kdo uhnul, byla loď, která se okamžitě převrátila i s manželskou dvojicí. V tu chvíli začalo dotazování, kdo letos vyhrál tipovací soutěž a ejhle, pravda se ukázala. Vítězem se letos stal truhlář Louda!!!

Dalším silným okamžikem letošní vody byl sjezd nevině vypadajícího jezu, který jsme všichni bez problémů sjeli. Tedy háčky to trochu umylo, ale nikdo neměl žádné větší problémy. Větší problémy se dostavily vzápětí, kdy dorazily dvě polské lodě. První polská loď sjela nevysoký jez, okamžitě se stočila bokem k proudu, převrhla se a doslova vyplivla dvě polské ženy. Ty se začaly točit ve válci, který naštěstí nebyl příliš silný, ale stačil na to, aby obě ženy nepustil ven. Následně přijela další loď s polským kormidelníkem, který obhlédl situaci, vyskočil nad jezem z lodi a vrhnul se k topícím dívkám. Dosáhl jen toho, že se ve válci začaly místo dvou osob motat osoby tři. Ve chvíli, kdy jedna z žen začala volat o pomoc, nám došlo, že jim jde skutečně o život, takže jsme se otočili a začali se vracet k jezu. Když už jsme konečně stáli na betonu nad hrází a chystali se hodit topící ženě lano, Kwisa se nad nimi doslova smilovala a jez je propustil ven. Jedna z žen toho měla opravdu dost a museli jsme ji doslova vynést z vody. Následně jsme pomohli s vytažením lodi chycené do válce a pochytáním pádel. Poláci vypadali hodně zkroušeně a pro zmiňovanou ženu to byla asi poslední voda jejího života.

U večerního ohně se rozebíralo, jestli je možné uznat úspěch v tipovací soutěži někomu, kdo si tipnul na někoho, koho pak poslal „nedopatřením“ ke dnu. Naši kronikáři vodáckých zájezdů takovou situaci ještě nezažili a o to byla diskuze výživnější. Nicméně Radek Mikule začal názorovou rozepři prokládat tradičními písněmi plných moudra, lásky a kopyty stád. Špekáčky se pekly, lahve s různými tekutinami kolovaly a vše zase bylo, jak má být. Když se navíc Rosťa rozpovídal o umělé inteligenci s názvem Laura, která se skrývá v jeho elektrickém autě, bylo o zábavu postaráno. Před spaním jsme si ještě slíbili, že pokud pojedeme v příštím roce sjíždět nějakou slovenskou řeku, tak to Rosťovi řekneme v řádné předstihu, aby to na Slovensko stihnul se svým vozem „budoucnosti“ dojet. Někteří hrdinové pak ulehli dokonce pod širák a vše se zdálo zalité stříbrem měsíčního světla. Jak se však ukázalo, řeka Kwisa nikdy nespí.

Hned po ranním vyplutí se nám do cesty začaly stavět různě popadané stromy, které se daly celkem bez problémů objet. Tedy pokud jste ke kmenu přijeli včas a bez zácpy lodí před vámi. To se v počtu 10 lodí většinou nikdy nepovede a nepovedlo se to ani posádce Taťka Šmoula & Truhlář Louda. Ve chvíli, kdy tato loď začala zkušeně otáčet proti proudu, aby počkala na uvolnění lodí stojící u spadlého stromu, vzpomněla si řeka Kwisa na včerejší příhodu s větví a jednu takovou větev nastrčila těsně pod hladinu. Loď o výtlaku jednoho Šmouly a jednoho Loudy se spolehlivě převrhla do prosluněné řeky a truhlář Mlejnek si s těžce postřehnutelným úsměvem vyryl na pažbu svého pádla nový zářez.       

Plavba se pak nesla v poklidném tempu, které narušil snad jenom Rosťa, který vypadnul z lodi při překonávání padlého stromu v řece. Vzhledem k tomu, že to bylo těsně po obědové pauze, ve které se Rosťa koupal, slíznul si to vlastně jen od své drahé polovičky Ivy. Podle svědků prý temně pronesla „Příště se zeptej Laury –  kudy se to jezdí!!!“

Krásný vodácký zážitek byl nakonec zakončen vplutím do Bóbru a společným souloděním, které tradičně rozehnaly větve a kmeny zasahující do řeky.

Řeku Kwisu můžeme všem jednoznačně doporučit. Hodí se i pro prázdninové plutí rodin s dětmi. Díky přehradám má stálý průtok. Nejsou zde odpadky a voda je krásně čistá. Jediným problémem je najití vhodného tábořiště. Ty doporučené byly většinou obsazeny nevodáky, kteří zde popíjeli, oslavovali život a nepotřebné věci rozhazovali  kolem sebe. Nicméně zkušený vodák turista si určitě dokáže ve zdejší pustině místečko pro přespání najít, podobně jako se to povedlo nám.

Zbyněk