Kaštani vyrazili na první puťák

Naši nejmladší puťáci vyrazili na konci června na svůj první puťák. Jejich cílem byl Banát, konkrétně Stezka Českým Banátem. Jako bonus si přibrali značkařskou nosičku, protože se rozhodli, že i oni budou při přechodu zdejších hor obnovovat turistické značení, podobně jako to loni provedla další turnovská skupina pod vedením Míry Mejzra. 

Puťák byl hned od začátku nabit úžasnými zážitky, které zažijete právě jen na puťáku.

• Hodinové zpoždění vlaku při odjezdu z Prahy cuchající naše nervy, protože čas na přestup v Budapešti se povážlivě zmenšil.
• Rumunský cikán a jeho početná rodina rozvalená na zemi v našem zarezervovaném kupé v nočním vlaku Vídeň – Bukurešť.
• Noční nádraží v Aradu a rumunská náhradní autobusová doprava.
• Desítky popadaných buků na naší cestě do Gerniku.
• Večeře u pana Maška „Zelího“ a povinné štamrdle s tímto gernickým pábitelem (fakt se nadalo odmítnou, i když někteří protestovali, že jim je teprve čtrnáct).
• První opravdová bouřka v horách.
• Konzumace sýra a čerstvě nadojeného ovčího mléka v místní salaši.
• Obnova turistického značení pomocí čtyřkolky.

Kaštani si na svém prvním puťáku vyzkoušeli spoustu nových věcí. Například si stanovili svůj výchozí čas, který potřebovali pro své první ranní zabalení. Výchozí hodnota zní 2, 5 hodiny. Je pravdou, že na tuto metu již nikdy nedosáhli a vítězný čas dokázali vytáhnout na 1,5 hod.  Učili se zakopávat svoji ranní potřebu, učili se večer stavět a ráno sušit stan. Vařili svoje první puťácké jídlo a léčili první puchýře, šrámy a ošetřovali vlky.

Odměnou za jejich značkařské snažení byl bezplatný pobyt v kempu Bígr, kde zrovna pobýval sympatický majitel Martin Hájek. Pro přeložení žluté značky a vyznačení odbočky na místní vyhlídku dal k dispozici svoji čtyřkolku, vařil večeře a snídaně, odvezl některé účastníky, kteří potřebovali dříve odjet,  bezplatně do Oršavy. Navíc dal k dispozici svoji koupelnu a splachovací záchod. Nutno říci, že na revanš mu chlapci naštípali dříví a děvčata otrhala ovoce.

Značení dále pomyslně otevřelo dveře v poslední vesnici Eibenthál. Místní opět potvrdili svoji pověst lidí, kteří si práci značkařů velice považují. Když slyšeli, jaký úsek Kaštani s nosičkou prošli (celkem to bylo 112 km), tak je zdarma ubytovali a navíc nabídli bezplatné snídaně ve zdejší restauraci.  Navíc účastníky zdarma odvezli na autobus do Oršavy.

Na závěr si dovolím svůj malý osobní postřeh. Z vyprávění zážitků, které jsem poslouchal na cestě domů, mi bylo jasné, že se opět naplnilo známé heslo. „Banát se nedá vyprávět, Banát se musí zažít“.

Zbyněk