Měli jsme štěstí na sníh

V letošní bídné zimě jsme měli opravdu štěstí na sníh. V prosinci si pár skalních příznivců běžek užilo na přírodním sněhu v Jizerkách.

Společně jsme se sešli pěšky před Vánocemi na zbytcích sněhu v Lužických horách s noclehem na skoro zasněženém Hvozdu.  

 Silvestr v Českém ráji se ale odehrál na blátě. Ale pak se to už jen zlepšovalo.

První víkend v lednu nás čekal na Bosně, kdy mohli vyjet pouze sjezdaři na stále se zužující pasecké sjezdovky a malí bobaři na svážek u nádrže.

Ovšem prodloužený víkend v polovině ledna na Filipově Huti na Šumavě se vydařil. Po propršeném čtvrtku (Vydra tekla opravdu bystře) přimrzlo, napadlo asi 2 cm sněhu a to stačilo, abychom si na omezeném množství upravených stop (Březník, Černá hora, Bučina, Modrava) parádně zalyžovali.

Za vrcholem letošní sněhové sezóny jsme ale museli až daleko na sever. Po dvou letech se nás pár už po sedmé sešlo v útulném domě kamaráda Petra Buriho v norském Murudalen. A opět, začátek nebyl slavný, skoro celou cestu z Osla do Muru (skoro čtyři hodiny autem) pršelo. První dva dny bylo dost vlhko, ale potom zase zázračně přimrzlo a na další čtyři se rozsvítilo slunce v plné kráse. Sněhu bylo nejvíc od roku 2012, mrzlo tak akorát (do -5°C přes den). Stopy luxusní a většinou jen pro nás. A i stádo sobů a dva losi byli k vidění.

Jana M.