Když není voda – jede se Vltava
Letošní jarní nedostatek vody poznamenal i volbu řeky pro tradiční splouvání květnové vody. Všichni se letos těšili na Hron. Dokonce bylo rozhodnuto, že naše společné cesty autobusem za májovou vodou přinesly tolik zážitků, že na tuto krásnou slovenskou řeku se pojede jedině autobusem. Vodácký pánbůh Melounek nám bohužel tuto veselou jízdu nedopřál, protože i na Slovensku málo pršelo a tak jsme museli vzít za vděk stálicí našich českých řek, kterou je Vltava. Naštěstí jsme narazili na výbornou vodáckou půjčovnu, která nám nabídla i možnost převezení lodí nad nádrž Lipno.
Úsek Soumarský most – Pěkná, bohužel ve čtvrtek ráno zaznamenal takový stav vody, pro který je vydáván zákaz plutí. I přesto jsme se nevzdali a nechali si lodě převézt až do Horní Vltavice, odkud jsme se kličkovanou mezi balvany, vydali na Soumarský most. Pro znalé naší vodácké tipovací soutěže musím uvést, že letošní první cvak vyhráli velezkušení vodáci Malinovi. A zřejmě po právu, protože se cvaknout na vodě hluboké 10 cm, na to musíte být opravdu velezkušení.
Další den jsme vyrazili z kempu ve Vyšším Brodě a po cestě vzpomínali na kdysi protržený jez, který je prvním jezem hned za „Vyšákem“. Další jez Herbertov někteří přenesli, někteří sjeli a někteří si dokonce vysloužili i pivo, protože pomohli polským neznalým vodákům se splutím raftu přes jez, na kterém chybělo obvyklé prkno, nutné pro bezpečné splutí.
Jez v Rožmberku se stal osudný nově vytvořené posádce Leitner mladší a Leitner starší. Leitner starší překvapivě usedl na pozici háčka, čímž snížil ponor přídě pod kritickou hranici. Naopak Leitner mladší se díky svému otci vyšvihnul na kormidle tak vysoko, že nám dopředu hlásil všechny kameny v řece a hospody, které byly až 1 km před námi. Při průjezdu šlajsnou chtěl Leitner starší všem škarohlídům ukázat, že i toto „rozhlednové“ uspořádání může mít na řece úspěch a tak po průjezdu šlajsnou vítězně zvedl ruce s pádlem nad hlavu. To bylo na dlouhou dobu to poslední, co jsme z něho viděli, protože okamžitě následovalo převrhnutí.
Celé toto drama bylo nafilmováno, takže se můžete na video „Převrhnutý vorvaň“ pod zveřejněným článkem podívat (poslední fotografie pod článkem – stačí kliknout). Při večerní analýze manželka „Leitnerka“ (sice pro sebe, ale dostatečně nahlas) konstatovala, že je to dobře, že letos už konečně dostala rozum. A prý ať si to s ním vyžere už někdo jinej!!! Ona sama, totiž letos založila novou tradici. Celou Vltavu šla pěšky. Ráno si v kempu nahodila batoh na záda, určila trasu a večer se s námi setkala na místě, kde jsme spali. Její pozitivní hodnocení nově založené tradice, trochu připomíná nahrazení háčka Krtečem, kterého si od té doby nemůže Tomáš Flanderka vynachválit.
Další cvaknutí, tentokrát Špiků v Českém Krumlově už bylo jen pomyslnou třešničkou na dortu. Den byl zalitý sluncem a teplota vysoko nad 20 stupni, takže ideálnější cvaknutí snad ani nejde vymyslet. Navíc následoval oběd v místním pivovaru, takže na sluncem zalité lavičce Špikovi okamžitě uschnuli.
Poslední večer jsme opět spali ve vodáckém kempu úplně sami, takže znovu ke slovu přišla kytara pravidelně prokládaná vyprávěním manželů Leitnerových, kteří nám střídavě líčili veselé příběhy své rodiny.
Posledních 10 nedělních kilometrů jsme sice absolvovali v dešti, ale to už nemohlo celkově vydařenou akci nijak pokazit. Snad nám ten Hron příští rok vyjde včetně společné jízdy autobusem.
Zbyněk
