Zlatá kniha osobností turnovského sportu a rozhovor s Mirkem Houbou

V roce 1992 byla založena Zlatá kniha osobností turnovského sportu, do které jsou zapisováni ti, kteří přispěli svými výkony, obětavostí, časem a energií k tomu, že se turnovský sport drží stále na špici.

Dne 26. února 2025 byl do Zlaté knihy zapsán náš další člen Ing. Miroslav Houba. Ocenění za něj převzal jeho syn Rosťa, předání se za KČT Sokol Turnov zúčastnil Štěpán Kučera.

Mirek Houba není naším prvním členem, který byl do Zlaté knihy zapsán. Určitě se sluší připomenout i další. Někteří z nich jsou v knize uvedeni za svůj podíl na rozvoji turnovské turistiky, ale řada našich současných a i bývalých členů do ní byla zapsána za aktivitu v jiných sportech (Sokol, házená, orientační běh, radiový orientační běh, Junák, atletika, lyžování, apod.).

Do Zlaté knihy turnovského sportu byli zapsáni

1992 – Jan Jiránek, Bohuslav Korba, Jitka Korbová, Jaroslav Kovář, Josef Mertlík, Bořivoj Slavík, Luděk Smutný, Eduard Šubert, Miroslav Ulmann, Bohumil Vít, Karel Zakouřil
1993 – Miroslav Čermák
1994 – Eva Krejčová, Václav Zakouřil st.
1995 – Karel Novák
1996 – Jiří Šritr
1998 – Ladislav Posner
1999 – Milada Smutná
2005 – Vratislav Tomášek, Milena Zelená
2007 – Zdeněk Pernica ml.
2015 – Lumír Šubert
2019 – Hana Křivanová
2025 – Miroslav Houba

               Ukázkou, jak bohatý turistický život lze prožít, je rozhovor s Mirkem Houbou z podzimu 2024:

1. Kde a kdy ses narodil? Do jakých jsi chodil škol? Narodil jsem se v roce 1940 v Praze.  Do obecné školy jsem chodil v Brandýse nad Labem, pak jsem tu navštěvoval i gymnázium, potom jsem vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze.
2. Jaké bylo tvé zaměstnání a kde jsi působil během pracovního života? Nejdřív jsem krátce pracoval v JZD Brandýs nad Labem, v letech 1963 – 1969 na Státním statku Ďáblice, v letech 1969 – 1983 ve Šlechtitelské stanici Turnov, nejprve jako šlechtitel, později jako vedoucí. Od roku 1984 jsem byl odborným ředitelem VHJ Sempra Praha a poté do roku 2004 ředitelem odboru v ÚKZÚZ Praha. V důchodu jsem do roku 2023 působil jako zemědělský poradce v Asociaci pěstitelů a zpracovatelů luskovin v Šumperku.
3. Kdo tě přivedl k turistice, jak jsi začínal? Kdy ses stal členem KČT nebo jeho předchůdců? V odboru turistiky jsem od roku 1959, kdy jsem byl Zdeňkou Vermiřovskou z Katedry tělesné výchovy pověřen vedením oddílu turistiky ve Slavii Vysoké školy. V roce 1961 jsem byl po absolvování cykloturistické zápočtové cesty Dukla – Praha přizván do klasifikační komise Ústředního odboru turistiky. Postupně jsem pracoval jak ve funkcích, tak v praktické turistice, hlavně v cykloturistice, pěší a zimní turistice (přechody atd.), po letech pak i mototuristice kombinované s turistikou pěší včetně horské.
4. Jaké jsi měl funkce? V Ústředním odboru turistiky jsem byl předsedou sekce cykloturistiky, pak předsedou celého svazu turistiky ČSTV a pak předsedou sekce ochrany přírody, kterou jsem založil a vedl v letech 1979 – 1989. Také jsem byl v okresním odboru turistiky Praha – východ a Semily. V Sokole Turnov, kde jsem členem od roku 1969, jsem působil jako cvičitel na akcích cykloturistiky a rodinné turistiky včetně jejich spoluorganizování (včetně táborů rodičů s dětmi). Jsem cvičitelem turistiky I. třídy, cvičitelem cykloturistiky, průvodcem CK Sport-turist.
5. Jakým oblastem turistiky ses věnoval, co tě nejvíc bavilo? Jaké byly tvé nejlepší turistické zážitky? Nejradši jsem měl cykloturistiku, jízdu na běžkách, bavila mne ochrana přírody. Nejlepší zážitky mám z prvního zimního táboření na vrcholu Klíče v roce 1962, jako vedoucí ze zimního přechodu roklinami Slovenského ráje, z dálkové jízdy na lyžích z Pradědu na Ještěd a Klínovec, z akcí „České kolo“ (víkendové srazy cykloturistů s účastí cca 200 lidí v různých regionech ČSR), z týdenních cykloturistických akcí „Týden na kole“, z výprav PENAKOL (Po Evropě na kole – Čtyřikrát přes hřbety Karpat v Rumunsku, Okruh Dánskem – 2500 km, Jugoslávie na kole), z akce Na kole za polární kruh (Finsko, Švédsko, Norsko, Dánsko – 3000 km s doprovodným vozidlem), taky z prvního cykloturistického sjezdu českých řek (např. 1970 Jizera z Hejnic do Toušeně), cykloturistických přejezdů v různých oblastech ČSR a NDR. Vzpomínám i na akce Do skal a roklí Českého ráje se Zdeňkem Peroutkou, mototuristické výpravy kombinované s pěší a vysokohorskou turistikou (Novohradské hory, Dolomity a Brixen, Štýrsko – Nízké Taury) i na semináře ochrany přírody v různých CHKO a NP s profesními odborníky v letech 1979 – 1989.
6. Jaký byl tvůj nejlepší turistický výkon? Cyklopřejezd Dolomit.
7. Kdo tě v turistice nejvíc ovlivnil? Na jaké lidi nejvíc vzpomínáš? Bylo jich mnoho, např. Zdeňka Vermiřovská z Katedra tělesné výchovy VŠZ (bývalá reprezentantka v gymnastice v 50. letech), Jarmila Švagrovská a Petr David (redaktoři Československý sport), Milada Bělská (Ústřední škola ČSTV), Čeněk Holeček (Pedagogická fakulta v Brandýse nad Labem), Gerhard Streubel (propagátor zimního táboření), Hynek Martínek (předseda českého svazu turistiky) a Jiří Linhart (první polistopadový předseda KČT), Věra Martínková, Věra Toběrná, Jan Čeřovský a J. Marek (komise ochrany přírody), Jiří Dvořák (redaktor časopisu TURISTA). V KČT Sokol Turnov jsem nejvíc spolupracoval s Karlem Novákem, Bohoušem Vítem, Jarkou Kovářem, Mirkem Ulmanem, Zdeňkem Peroutkou, Honzou a Janou Kloboučkovými i dalšími.
8. Máš nějaké deníky, knihy apod. k nahlédnutí? Desítky zpráv ze zápočtových cest, některé publikované příspěvky do turistického a dalšího tisku, průvodce Českým rájem a Podkrkonoším (spoluautor)
9. Máš nějaké turistické odznaky? Mistr turistiky (1970), zasloužilý mistr turistiky (1976), vzorný cvičitel (1981), čestné uznání za dlouholetou publikační a propagační činnost.

Jana M.