Naši značkaři opět v rumunském Banátu
Po loňském úspěšném vyznění značkařské akce v rumunském Banátu jsem ani na chvilku nezapochyboval, že hozenou rukavici loňští účastníci zvednou bez sebemenšího zaváhání, což se skutečně stalo. Došlo jen k drobným změnám oproti loňsku, kdy se novými členy naší osmičlenné skupiny stala Vendulka a Petr Horáček.
Cílem bylo tentokrát vyznačit okolí vesnice Eibenthál, kde mají vzniknout převážně jednodenní okruhy kolem vesnice, nebo krátké cca 15 km trasy končící u Dunaje, na jejichž konci pro vás přijede někdo z Eibenthalu, který vás dopraví zpět do vesnice. Dlouhodobým cílem je udržet turisty na více noclehů v místních vesnicích a reagovat na stav, kdy jsou turisté stále méně a méně ochotni přecházet zdejší hory s batohem na zádech.
Náš značkařský úvod byl nezapomenutelný a budeme na něj dlouho vzpomínat. Po vyznačení cca 2 km jsme se setkali s místním lesníkem Filipeskem. Ten obklopen svými čtyřmi psy a valaškou v ruce začal v rumunštině cosi drmolit. Pochopili jsme, že chce vidět písemné povolení. Když ho nedostal, vzal valašku a všechny značky osekal. Po návratu nám místní šéf vesnice Tibi vysvětlil, že Filipesku je místní potížista, který dostal funkci. Nemáme se ničím trápit a ať zatím značíme jinou trasu.
Druhý den jsme se vydali obnovovat zelenou značku. Zpočátku šlo vše na jedničku a my si jen toužebně přáli opět nepotkat Filipeska. Uklidňovali jsme se tím, že pouze obnovujeme a nic nového neznačíme. S přibývajícími značkami se cesta začala strmě zvedat a nás překvapilo, že se nachází mimo GPS vyznačenou trasou, kterou jsme měli uloženou v mobilu. Po chvilce tápání jsme nakonec zavolali Tibimu a dozvěděli se, že jsme úplně špatně a tuhle cestu chtějí zrušit. To už i největší optimisté začali propadat trudomyslnosti. I když se Jenda Leitner snažil obveselit situaci tím, že do zvuků lesa začal šířit zvuky otevíraného plechovkového piva, měli jsme tak právě chuť naskákat do aut a odjet na pláž k Černému moři. Naštěstí se nás ujal zmiňovaný Tibi, který pro nás přijel a svým terénním vozem odvezl na správnou trasu. Od této chvíle to konečně začalo fungovat a my začali značit na tzv. první dobrou.
Druhá značkařská skupina ve složení Míra a Jana Mejzrovi, Vendulka a Vojta si jako první značkařský počin vzala za úkol nově vyznačit údolí místního potoka. Vzali to pěkně odspodu a těšili se na panenskou přírodu se skalami a zurčícím potůčkem. S výrazem natěšených objevitelů naskákali do auta a odjeli dolů k Dunaji. Při večerním setkáním u večeře jsme ovšem marně hledali jejich ranní nadšení a z pohledu na jejich holeně jsme pochopili, že to zřejmě nebyla procházka Českým rájem. Po celodenní dřině dokázali vyznačit 2 km. Terén téměř neprůchodný, GPS souřadnice nesouhlasily, neexistující cesta. Do toho si ještě přidal náš opatrovatel Tibi, který prohlásil, že on by tam v tuto roční dobu nikdy nešel, protože jsou tam všude zmije.
Postupně jsme si začali zvykat na balkánský folklór a začali se přizpůsobovat místním podmínkám. Některé cesty prostě neexistovaly, takže jsme je značili úplně nově. Někdy bylo nutné zapomenout na českou metodiku značení a poradit si po svém, někde bylo nutné obejít malého kolouška, který se schovával pod právě malovanou značkou. Začali jsme přicházet na chuť zdejšímu prostředí a díky značení navštívili místa s nádhernými výhledy. Tibi nám pak ukázal salaš, která je určena pro ubytování turistů a následně nám naplánoval jeden den značení, který jsme zakončili na kopci Známaná. Večer na tomhle kopci byl asi největším zážitkem pro nás všechny. Přišli jsme se utrmáceni po celodenním značení. Na kopci se utábořila skupina dětí, které sem přijeli na školní výlet a náš hostitel Tibi jim zde zajistil nocleh a občerstvení. K naší nemalé radosti přibral k občerstvení i sud piva a maso na gril. I zkušený cestovatel Míra, poznamenal, že takové místo k táboření s úžasným rozhledem a s gastronomickým servisem snad ještě nezažil. Tento krásný zážitek se mi poněkud zkalil tím, že rozjařená Jana Leitnerová prohlásila před ubytovanou základní školou sedící u ohně, že jsem velice vtipný bavič dětí a umím veselé písničky. Načež mi vrazila kytaru a odešla k výčepnímu pultu. Zde informovala fešné učitele, že o děti je postaráno a začala navazovat „pedagogické“ kontakty.
Za zmínku ještě stojí fakt, že jsme byli požádáni místním učitelem o přednášku na téma značení. A když už jsem zde byl za pedagoga, tak jsem se ujal i této role. Místní děti si nejdříve temperovými barvami namalovaly podle našich šablon turistické značky a následně si na památku namalovali dvě turistické značky na svoji klubovnu.
Poslední den se bohužel nesl ve znamení vytrvalého deště, takže jsme už nestihli vyznačit naučnou stezku. Nicméně jsme opět odjížděli nadšeni ze zdejší přírody, zdejších lidí a z prožitých zážitků. V současné chvíli se dolaďuje nová mapa, do které se dostanou vyznačené trasy. Řeší se výroba nových směrovek, které by zde měly být osazeny ještě před festivalem v Banátu. Na festivalu se pak bude nová mapa prodávat a turnovskou turistiku může hřát to, že k tomu přispěli i značkaři z Turnova.
Zbyněk
Účastníci: Zbyněk + Jana a Honza, Petr, Jana a Míra, Vendulka, Vojta
