Velikonoční výprava
Velikonoční výprava
Velikonoční prázdniny se přiblížily a nám to dalo možnost vyjet někam dál. Zvolili jsme Přibyslav. Malé městečko známé především pro svoje čestné místo ve vyjmenovaných slovech, pro nás startovací bod na výlety.
Dobrodružství začalo hned na nádraží v Turnově. Zpoždění vlaku nám vytvořilo 2hodinové okno pro první kontakt
s discgolfem. Děti se okamžitě stali věrnými hráči právě objeveného sportu. V čem hra spočívá? Dostat na co nejméně hodů disk do řetězového koše. Bohužel v okolí turnovského nádraží nenajdete jediný discgolfový koš, a tak jsme
si museli poradit. Tímto se omlouváme každému stromu, který jsme si zvolili za cíl.
Dvě hodiny utekly jako voda a my už se kodrcáme směr Vysočina. Jako vždy každý cestující u uličky ochutnal nejednu karimatku připnutou na batohu a místo pochopení vysílá k vedoucím nenávistné pohledy. Cestování vlakem během svátků je neúprosný, a proto se rveme o každé volné místo. Kdo nemá ostré lokty, sedí v uličce.
S vypětím všech sil jsme se dostali před základnu a pomyšlení na zpáteční cestu zatím házíme za hlavu. Čekají nás tři dny na novém místě. Co by to bylo za Velikonoce, kdybychom si neudělali pomlázky. Vydali jsme se (samozřejmě
s disky) prozkoumat okolí a očesat pár vrb. Z krátké procházky máme hned tři highlighty. Mrtvý kapr v rybníku, zajíc vedle Kubovy nohy bere do zaječích, a samozřejmě discgolf. Tohle jsou indicie, že jsme zvolil správnou destinaci.
V pátek se vydáváme do vedlejšího Žďáru nad Sázavou. Děti dostaly za úkol natočit o městě krátkou video reportáž. Dvě skupiny, dvě videa, dva odlišné pohledy na město. Skupina Anežky D. se vydala historickým směrem. Díky jejich odvaze, Sofiiným zvídavým otázkám a prořízlým pusám získali zdarma od kněze výklad o kostelu, za který
se normálně platí. Druhá skupina ve vedení sourozenců Plívových prozkoumala každou prolejzačku na místním hřišti
a postarala se o čistotu klouzavého zábradlí.
Procházkou podél Sázavy míříme k UNESCO památce k poutnímu kostelu sv, Jana Nepomuckého, alias Hvězdy.
Ta bohužel nezaujala tolik jako kameny před Muzeem nové generace, po kterých se dá kreslit. No nic, budeme se držet discgolfu. Teď už profesionálně. Na místním hřišti jsme neminuli jediný koš a pro jistotu jsme si to dali dvakrát. Jonáš H. exceluje svým výkonem a o prvenství se dělí s vedoucím Jáchymem. Ten začíná litovat, že nám sport představil. Cestou k vlaku ještě skicujeme z dálky Zelenou horu a už míříme na základnu nabrat síly na další den. Čeká nás totiž 15 km výlet jak jinak něž s diskem v ruce. Tip pro rodiče s dětmi – discgolf se dá hrát i za deště a dětem to vůbec nevadí. Během cesty hrajeme pochodové hry jako „Kontakt“, nebo „Kdo je na obraze“. Na základnu se vracíme
se zavařenými hlavami a mokrým oblečením. Jak už jste asi pochopili, dětem to bylo jedno a jdou na louku hrát
co jiného než discgolf.
U večerního opékání vyhodnocujeme hru „Na vraha“, kterou jednoznačně ovládla naše Sofi. Takticky a tiše
se zbavovala obětí během celého dne. Přichází nedělní ráno a s ním neoblíbený úklid základny. Co si ale odvážíme
je pomlázka, první video do mediálního portfolia a zkušenost s novým sportem. Rozhodně jsme ho nehráli naposled.
